Žena a muž jako Jin-Jang

IDEÁLNÍ PARTNER

Jedna věřící žena jménem Rebeka měla -jak se říká- smůlu na muže. Její známosti trvaly vždy jen krátce a pak se vytratily do ztracena.Většinou končily na falši, neporozumění, nevěře, neshodě jak trávit volný čas,či jak nakládat s majetkem.  Nyní byla už dlouho bez partnera, ale pořád doufala.Modlila se proto k Bohu, aby jí  seslal životního druha – ale nějakého solidního,s kterým by už byla napořád.

A tak prosila: Pane Bože, sešli mi nějakého upřímného, tolerantního, věrného,nenáročného a oddaného přítele, který by mi byl po boku až do smrti. 100 dní se modlila – a nic.

Když prosila po 101, Bůh se smiloval, vidouc v očích Rebeky tak veliké,vroucí přání.

Takto k ženě promluvil: „Sedmkrát obepluje slunce oblohu a poté budeš mít přítele, jakého si žádáš“. A spokojen se odebral na kutě z naducaných bílých obláčků.

I Rebeka se spokojeně odebrala na kutě z naducaných bílých peřin přesvědčena, že ten týden už to nějak vydrží.

Druhý den Bůh vstal, spokojeně se protáhl a jal se ze svého Nejvyššího nadhledu vybírat Rebece partnera přesvědčen, že to bude cobydup.

Svým všepronikajícím zrakem prohlédl milióny a milióny mužů… ale ouvej! Žádný neodpovídal požadavkům Rebeky! Orosilo se mu čelo. Uf to jsem v pěkné bryndě! Už nikdy nebudu dávat takové sliby! Ale co slíbí Pán Bůh,to dodrží.

Požádal o pomoc Intuici. Ta však řekla: bláhovče! Už teď intuitivně vím, že takový se nenajde. Nechtěla by ta Rebeka trochu slevit? Bůh zavrtěl hlavou. Určitě ne – je paličatá.

A tak požádal o pomoc Inteligenci. Ta okamžik bleskově čmárala něco na papír a ve vteřině odvětila : z mých statistických výpočtů vyplývá,že pravděpodobnost výskytu takového partnera pro Rebeku se rovná nule.

Bůh vzdychl a obrátil se na Přírodu, na svou poslední naději: Ty, která jsi součástí mého Stvořitelského Já a též Všemohoucí, ani Ty mi nepomůžeš? Příroda se usmála a lišácky odvětila: o jednom parťákovi pro Rebeku bych věděla.

Bůh se uvolnil – sem s ním, zbývá už jen den! Domluveno.

Mezitím Rebeka měla co dělat,aby se nezhroutila očekáváním, netrpělivostí a vždy když usínala si říkala – vydrža´t!!.Vydrža´t!

Týden uplynul a sedmé ráno Rebeka vstala s výbušnou radostí,že dnes je den D. Vyskočila z postele a jen tak,neupravená se vrhla do předsíně,protože tam uslyšela nějaký zvuk.

Otevřela dveře…. A nevěřila svým očím! Byl tam. Usmíval se a upřímně na ni upřel zrak. Měl hnědé oči  a nádherné zuby.  Skromnost a oddanost z něj doslova čišela. Zjevně mu nevadilo,že je neupravená a jen tak – v noční košili.  Pak přišel až k ní…. přitiskl se, olízl jí ruku, zavrtěl ocáskem a radostně zaštěkal.

Rich.